Historie
Přemyslovské hradiště ve Starém Plzenci
Nalézá se nad údolím řeky Úslavy. Podle archeologických nálezů bylo toto místo osídleno již od pátého tisíciletí př.n.l. Slovanské hradiště zde lze předpokládat v 8. stol. Od 10. stol. se stalo přemyslovským knížecím hradištěm a na dlouhou dobu správním centrem celého Plzeňska. První písemná zpráva se vztahuje k vítězné bitvě Čechů nad Bavory v roce 976. Počátkem 11. stol. za knížete Jaromíra byla na hradišti mincovna. V letech 1224-1228 je uváděn pozdější český král Václav I. jako „Vévoda plzeňský".
V roce 992 zde podle svatovojtěšských legend bylo již živé tržiště. Toto tržiště se postupně rozšířilo na oba břehy pod hradištěm. O velikosti tohoto osídlení (města) dosvědčuje počet kostelů. Zachovala se darovací listina. Po roce 1266 dává Přemysl Otakar II. pod správu chotěšovského kláštera osm staroplzeneckých kostelů: Sv. Petra a Pavla, sv. Vavřince, sv. Kříže, Narození Panny Marie, sv. Jana Křtitele, sv. Martina, sv. Václava a sv. Blažeje. Některé již zanikly. Na hradišti se zachovala románská rotunda sv. Petra a Pavla sídelní kostel plzeňského arcijáhna. Vznikla ve druhé polovině 10. stol. Je postavena z křemencového řádkovaného zdiva, spojeného vápennou maltou. I když byla mnohokrát přestavována, zachovala si původní tvar a je nejstarší celistvě dochovanou architektonickou památkou tohoto typu na českém území. Při opravách po husitských válkách v době pánů Kokořovců, byl vstupní románský portál nahrazen renesančním bosovaným. Roku 1785 za císaře Josefa II. byla rotunda zrušena jako kostel. Od zboření ji zachránilo, že se v té době začalo s opravami silnic v okolí a proto byla využita v letech 1790-1830 jako skladiště střelného prachu pro místní kamenolom. V roce 1920 zakoupilo rotundu město a v roce 1924 byla rotunda péčí města i státu opravena. V roce 1975 byla znova opravena, okna byla zasklena pevnostním sklem a podlaha byla osazena kopiemi původních dlaždic s Neronem a gryfy. Na hradišti se zachovaly ještě základy kostelů svatého Vavřince a svatého Kříže. Ve městě stojí kostely Narození Panny Marie se vzácnými gotickými freskami a kostel sv. Jana Křtitele.
Po založení „Nové Plzně“ kolem roku 1295 došlo k úpadku města i hradu. V roce 1361 nechal král Karel IV postavit nový královský hrad (Karlskrone) dnes nazývaný podle kopce Radyně. Název Starý Plzenec je poprvé doložen v roce 1442. Do poloviny 15. stol. bylo město královským majetkem, poté se dostalo do držení šlechty. V roce 1912 byl Starý Plzenec znovu povýšen na město.
Archeologický průzkum rotundy a hradiště byl prováděn v letech 1860, 1920-26, a 1972. Uvnitř rotundy je malá výstavka kopií nejzajímavějších archeologických nálezů a nákres celého hradiště.
Kostel Narození Panny Marie stojí na Malé Straně ve Starém Plzenci a je kostelem farním.
Byl založený podle pověsti pravděpodobně svatým Vojtěchem. Když se svatý Vojtěch v roce 992 vracel z Říma zpět do Čech na prosbu Boleslava II., přišel do jednoho města (jak vypravuje Bruno z Qverfurtu o Staré Plzni), kde jej Boleslav II. očekával a viděl zde v neděli rušný trh. Velmi se zarmoutil a řekl těm, kdo jej provázeli s výčitkou: "Hle, pěkný váš slib! Váš kající lid ani odpočinkem od práce nesvětí tento den sváteční." Tato slova sv. Vojtěcha zapsal ve své kronice. Kronikář Pulkava dále pak píše, že zde - v plzeňské provincii zanechal řeholníky "Benediktíny", které sebou přivedl a postavil jim zde kostel P. Marie. Podle pověsti je to kostel "Narození Panny Marie", nyní farní.
Ve 12. století stál na místě tohoto kostela románský kostel, jak je patrno ve zdi západní části.
V roce 1351 byl přestavěn do gotické podoby. Z této doby jsou na stěnách presbytáře (kněžiště) vzácné fresky evangelium v obrazech v klenbě andělé s hudebními nástroji a starozákonní proroci a králové a evangelisté. Loď kostela měla původně plackový strop a byla vymalována freskami stejně jako kněžiště.
V roce 1554 byla loď kostela zaklenuta renesanční křížovou klenbou bez žeber. Z téže doby je i dvojitá renesanční kruchta. Hlavní oltář je ranně barokní z roku 1695. Na oltáři je renesanční obraz Narození Panny Marie a sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a sv. Barbory. Na vrcholku oltáře je socha sv. archanděla Michaela, jak potírá ďábla. V boční lodi kostela jsou na zdi kamenné náhrobky Kokořovců. Věž kostela je gotická z doby přestavby kostela a sloužila jako obytná Poslední patro věže se zvonicí, ve které jsou umístěny tři zvony je dostavěno později.
U kostela je renesanční fara. Kolem kostela býval hřbitov do poloviny 19. století. Na tomto bývalém hřbitově stojí otevřená barokní kaple z roku 1695.
